POZDRAV VRACEJÍCÍM SE FRANCOUZSKÝM LEGIONÁŘŮM

Proud dravý vzteku plynul kamsi v moře,

ponuře tek’!

A život náš, ten nebyl nežli hoře

a nežli vztek.

Vášnivé kletby, příliš těžké vzdechy,

sten zoufalý...

V bezmezné hanbě pokořené Čechy

pěst svíraly.

Tu v slavné chvíli ve vězení mřížích

zasvitl den,

tu zřeli jsme, přibiti na svých křížích:

svět proměněn.

My zřeli spiti slávou náhlé zoře

růst vše a kvést.

A výkřik zazněl, Jericha zdi boře.

„Přec máme čest!“

Vám za to dík, ať kterákoli země

krev pila ctnou,

vám za to dík, že může naše plémě

jít s hlavou vztyčenou!

Vám za to dík, kdo jméno svého rodu

jste nesli v svět,

vám za to dík, kdož padli za svobodu

v květu svých let.

A uplétáme věnec neuvadlý

nesmělou pravicí.

U hrobů oněch klekáme, kdo padli,

a živým zdravici!