Pozdrav z Ruska.

Když si tak na tě vzpomínám,

země má jediná, drahá,

že jsi tak drobná, maličká,

srdce se uvěřit zdráhá.

Zdá se, že v Rusku ohromném

vidět bys nebyla ani,

kdyby tě Pánbůh přenesl

náhle sem všemocnou dlaní.

Proto snad, že’s tak maličká,

v srdci mém skryta jsi celá,

proto’s mi vešla, země má,

v každičký atom těla.

Zdá se mi, že’s jen hroudy kus,

Pánbůh jejž kdysi kdes ztratil – –

Opřen však o tě, myslím si,

celý svět z kořen bych zvrátil.

Ve tmách mé duše svítíš mi

spasná jak hvězdička zlatá.

Ve snách pnu ruce své po tobě,

země má jediná, svatá!