Pozdrav.

Dech milý vane z lad a luk,

a zpěv se rodí v ňadrech lesů,

vzduch samá vůně, samý zvuk,

květ na stromě, mech horském na útesu,

květ na keři i na nízkém je vřesu,

a jarní dumy ze sna šepce buk;

slyšelť pět vlaštovici: „Jaro nesu!“

To letí Vesna z jihu zpět,

a za ní Krása v šatě skvělém.

„Buď šťastno, lidstvo,“ šepce ret,

„výš do nebe se hrdě vypni čelem

a hvězd se tkni, by pokryly tě pelem

té záře sluneční, jež živí svět;

my s vánkem cestu květem ti vystelem.“

„Buď blaženo a zdrávo buď,

měj květ i zlatá zrna v klasu,

sta nadějí ti naplň hruď,

sta perel štěstí vlaž ti oka řasu;

vzlet myšlenek tě zaved k hodokvasu

snů líbezných, a z nich se neprobuď,

leč v činu vítězném a v slávy jasu!“