POZDRAV

Toužebná jak v loktech žena,

jiskřivá jak v číši víno,

třeba světem neslyšena,

zni, má sladká mateřštino!

Minulostí na kříž vbita,

obět lží a lichých hříček,

demagogy zneužita,

zevšedněna od lidiček;

v zástupech byť lomozících

pod mými jsi okny zněla,

třeba chátra po ulicích

tvoje zvuky utrácela;

třeba rvali slovy tvými

duši moji i s mým jménem,

třeba tebou klnuli mi

v českém vzduchu otráveném:

jsi mou říší, jsi mým právem,

tebou vznesen nade všemi,

jakbych oděn zlatohlavem

mluvím tebou k rodné zemi.

Zázračná je tvoje síla,

radostná a rozjasněná,

matka má tě hovořila,

mluvila tě moje žena.

Zvedám tebe do vysoka

jako prapor, který vlaje,

každá moje šťastná sloka

tobě v pozdrav rozvlána je.

Kolkolem je k smrti líno,

frázemi vše ubito je –

zni, má sladká mateřštino,

vítězství mé, lásko moje!