Pozdravení pěvcovo.

Komu bůh dal k zpěvu sílu,

vlast kdo slavit písní zná,

ruku dej nám k ctnému dílu,

jež nad hroby potrvá;

byť i zkázy vichr divý

v srdcích českých mrazil krev:

národ dotud bude živý,

dokud znít mu bude zpěv!

Ptej se háje, ptej se kraje –

srdce v teskném tlukotu,

led a sníh kdy v slunci taje,

kdo je volá k životu?

Hoj slavíkův klokotání,

skřivanův pod nebem ples

smrti stíny pryč zahání,

život vlévá v luh i les!

V prsou svých kdo skrýváš zpěvy,

pravici dej věrnou nám,

a života jaré zjevy

vstoupí v spustlý vlasti chrám;

boží štít zpěv pravý chrání

pro blaho budoucích dob

a národa požehnání

někdy náš ověnčí hrob!