POZDRAVUJEME JARO!

Pozdravujeme jaro! Když blíží se v jásotu bystřin,

v mateřském pohnutí země, v zrychlení času a krve!

V sen slávy nás větry ukolébaly. Slity v oddechu omamujícím

třesou se růže a slunce, rythmy ňader a písní!

Pozdravujeme jaro tvé práce! Sta rukou neviditelných

pracuje s námi. Stínem pohybu jejich je jiskření světla. –

Hlasy hmyzu, jak cvakot tajemných hodin, zní z pole jetelového

a jak úder číše o číši z komnat vůně ve květech kaštanových.

Pozdravujeme jaro, jež přináší bouře! A v žáru svých blesků

zápasy lásky, k úsměvům bělostnou záři a v rosy krystalné lázni

k bolesti sílu! Pohledem krásy zadrží ruku sebevražednou

a duši dá sníti o vznešeném šílenství heroismů.

Pozdravujeme jaro, jež volá tisíce jar! Slyšíte odpověď jejich,

jak ze všech světů se třese, vesmír, jenž o svých nadějích zpívá?

Zlaté petrklíče jiskří se v azurných lukách, hvězdy jak oči

se otevírají, extase lásky z nich vytryskla slzami světel!

Pozdravujeme jaro, pupence ohnivé vůně v myšlence bratří!

Do své zahrady slyšíme ptáky všech zahrad. A naše slova

se sněhem kvetoucích třešní padají k zemi a jako královny včelstev

do výše vzlétají na svou svatební cestu a vrací se dávati život!

Pozdravujeme jaro, vodopád mystické řeky,

jež z ledovců v hloubku se tříští, milion jisker, duha tvým sluncem,

a v jasmínů vířící pěně se slévá a mlčením věků

jak mezi skalami k moři se valí světlem zatopenému.

Pozdravujeme jaro! Hle, dni se střídají s nocí

jak okna anděly malovaná s kresbami symbolickými,

v nesmírno sklenutá k etherným obloukům chrámu tvého,

kde všechny plameny lustrů svých rozžal jsi o Vzkříšení.

Pozdravujeme jaro! Vítáme netrpělivost duší!

Třesení křídel sesílených! Odvahu zraku zjasnělého!

Nekonečnosti čekají na nás, jiná slavnější jara,

věčností hřmící písně, vysvobození!