POZDRAVUJI TĚ, MOJE MLÁDÍ...

By Rudolf Krupička

Koruny stromů vítr hladí,

ovoce na nich zraje:

pozdravuji tě, moje mládí,

z rodného svého kraje!

Co bylo, bylo... Titíž věčně

nad střídou časů stanem’:

úsměvy za vše dáme vděčně,

pokud nedoplanem’.

Za bouří, jasů, v hořkých chvílích

úsměvem všecko mstíme.

Slova jsou věnce z růží bílých:

všecko odpustíme.

Prostý tvůj pohled ryzí, vřelý

z mých očí zářit’ bude:

nezhořklý půjdu, osamělý,

poklidný vždy a všude.

Pozdravuji tě, moje mládí,

smirně se v život dívám.

Koruny stromů vítr hladí:

z hluboka zpívám.

Z hluboka zpívám ve kraj vonný,

horami, širou dálí:

to se mi v srdci lásky zvony

na vždycky rozhoupaly...