POZDRAVY LESŮM.

Buďte mi zdrávy, lesy šumné,

jsem ve vás rybou ve vodě,

jdou vaší hlavou zkazky dumné

o rozvoji a svobodě.

Koruny pijí z nebes dálin,

kořeny vaše jedí zem,

vy stálí jste, vy bratří skalin –

já přelétavé ptáče jsem.

Co o vílách bájilo mládí,

o kletých hradech, o draku,

to do vašich mne hlubin vnadí,

to zřím tam v snivém soumraku.

Kukačky zvoní na všech stranách,

praménky jarem bublají –

tu člověk smutný v starých ranách

zas balsám cítí potají.

A k modlitbě když sepnem dlaně,

tu zazní vaše varhany

jen šeptem napřed, zadumaně,

pak zahřmí hvozd kol prostranný:

A vysýláme díky vroucí,

až otřásá se nebes chrám,

že máme sílu nehynoucí

a volně rostem k výšinám!