POZDVIHOVÁNÍ.

Těch zvonků hlas to srdce výkřiky,

to jásot duší, hymnus veliký,

hle, rukou sepětí

to trůn Tvé oběti,

ó božské Slunce sladké mystiky!

Číš zlatá, kol jak paprsky se strou,

teď stala se Tvé krve studánkou,

tajemný nebes dar

náš vlažit suchopar,

by lilje znovu rozkvetly, jež schnou.

V ty okamžiky dva tak nádherné

kéž Láska Tvoje moje žití spne!

nic více a nic dál,

ó kéž bys tolik přál,

teď v Tobě žít mé lásce plamenné.