Požehnané mládí.

Ta pravá láska šeptá

jen velkou obětí

a oddaná se neptá,

zda kdo ji posvětí.

Je srdce její zlaté

plničké shovění,

raněno tisíckráte

se přece nezmění.

Tak skromná, tichá, umí

jedině odpouštět,

nepřízně slzy tlumí,

jde žehnající v svět.

Ta pravá láska kde je,

jest dobrý, krásný host,

a duši nejvíc hřeje

ta její nevinnost.