POŽEHNÁNÍ BOŽÍ (1)

Vítězná píseň šumí polem,

klas každý v hrdém postoji,

a na miliony jich kolem

tu řadou v zlaté výstroji!

Nic nebyl ten, kdo oral tady,

kdo símě tady do brázd sil,

kdo přihrnoval zemí řady

a potem svým je porosil.

Šla jeseň, zima přes ta pole

a země tuhla jako hrob;

sníh roztál, zas jen brázdy holé,

v nich marné známky lidských stop.

Tu přešel Bůh zde těmi lady,

v úsměvu slunce, v rose vláh,

a símě vyklíčilo všady,

kam hospodářův zrak jen sáh’!

Kdo žehnal tady, porozumí,

zrak dojatě se k nebi nes’ – –

Vítězná píseň šumí poli,

jak hymna Stvořiteli dnes!