POŽEHNÁNÍ BOŽÍ (2)

Rodička zem si oddychuje,

plod sžatý tiskne k srdci blíž;

zářící úsměv v oblaku je,

tvář utajenou – nevidíš?!

Po těžké hodince své, hle, má

a světu vydala svůj plod;

v úžasu darů svých je němá

a čeká díků doprovod.

Pro všechno tady tvorstva plémě

svou obět nesla bez výhrad,

jež životem je v tvoru, ve mně,

a cítíš srdce prudce plát –

Rodička zem si oddychuje

a plod svůj tiskne k srdci blíž;

zářící úsměv v oblaku je,

tvář tajemná – ty zatušíš!

Neb pole za stůl se ti mění

a prostřen je tu celý lán;

toť nové chlebů rozmnožení

jak v poušti, vína v Kanaan!