Požívání Boha

Tvou bytost objat celou,

v hloub tajemství se ponořit,

v tvář Tvoji, slávou skvělou,

smět svojí tváří zřít!

Ó rozkoš pochopení

a nejsladší všech vědomí,

že nad Tebe už slasti není,

že v Tobě všecko zkvetlo mi.

Že není záhad více,

že všecky v Tobě rozkvetly,

a smutky s duše padajíce,

květ svadlý ve propastech tlí.

A věřit, že už věčně

v tom ráji nic se nezmění,

a milovat Tě nekonečně

tak bez ztráty a bez chvění.

Že nic mne neodpoutá,

ni zloba smrti ani hřích,

že z démantu jsou pouta

a věčnost krouží v nich.

Tvá přítomnost je mannou,

Tvůj pohled víno opojné,

Tvé myšlenky tak vanou

jak sladké zpěvy noci, dne.

Tvá sláva hod je duší,

slast do věčnosti trávená,

a nikdo konce nevytuší

a nad věčnost je líbezná!