Požívání života.

Jako střely dnové letí,

Krása mře a závist hasne;

Smrt tě lapne v blesku slávy,

Cézar buď sy, nebo Plato.

Což to na plat, že ti růže

V tváři kvetou, že tě Boha

Lidé nesmyslní slaví,

Moudrosti se klaní světy;

Že svým vtipem vyměřuješ

Sluncy běh a hvězdám stany,

Vzdorujícým mořem kvapě

Hledáš nestvořených světů?

Blesk tvá sláva, stín tvůj rozum,

Vplyne v moře nepaměti,

Neřídí-li vznešeného

Ducha moudrost vyjasněná!

Život tvůj hrob, zoškliví ti

Přítomnosti ráje, jestli

Mírnost neskrocuje kroků

Divokého rozkošníka.

Vytrhni se z klepet slepé

Nemožnosti, roztřep pouta

Nerozumu; hodiny se

Uchop dnešní, než duch zemdlí!

V květu mladosti a v lůnu

Rozkoše své čelo věncy

Krásýcými oviň, plésej

V milých přátel společnosti;

Uží všeho v mírnosti, a

Jasným okem hledě v propast

Budoucnosti, smrti jako

Přítelkyně očekávej!