POZNÁNÍ.

Podušek není měkkého zapomenutí

jak lůžka není Židu věčnému.

Pratouha v nové myšlenky zas nutí,

v myšlenky nových pochyb, šílení a extrémů.

Nad hranice existujícího,

nad kázeň přírody a mozku nad oblasti

silou stajenou polypa uchvacujícího,

jehož chobotu nemožno střásti.

Jdou stopy hlubokých propadlišť,

jsou prostory plné šílených vzkřeků.

Rozbitých pěstí pod branami tříšť

od století dávných a věků.

Jsou výšiny, v nichž slunce dvojnásob pálí,

jsou hlubiny, jichž vírům nelze zniknout,

v rovinách mlhy čistý obzor šálí

a v prales dutý marno pomoc! křiknout.

Jen jedno možno. Klidem násilným

minuty sčítat, orloj odměřený

nadějím, kletbám, rozvášněním svým –

až brány samy kynou otevřeny.