POZNÁNÍ.

Šla Žena naší lásky krásným snem,

v němž jí, jak v zahradě, vstříc květů záře plála!

Leč Žena trhala květ krásný za květem –

až všechny otrhala.

Teď ze zahrady zavadlé květ žádný nám už nevstane.

Dnes každé ženě v zraku napřed čtem’,

vždy napřed o lásce s ní hádat dovedem’ –

i cítíme, že tak jak kdysi,

tak prostě a tak nezklamaně,

tak naprostě a odevzdaně,

přec milovat už nebudem’.

I byť bychom se opili,

vždy bude to jen na chvíli –

jen opojení, při němž víme,

že střízliví se probudíme.