Poznání.

První květy opadaly,

v polích vzešel z osin klas,

a my náhle tiše stáli,

něco padlo mezi nás;

něco jako temné mračno,

něco jako chladný stín,

ruce mé se ve tvář tiskly,

tvé jak zvadlé padly v klín.

Tvoje líce zahořely,

moje byly jako led;

tvoje oči k zemi zřely,

já je k nebes modru zved’;

tvoje ňadra vzdechla z hloubi,

v mých zatajil dech se v ráz –

za námi dvě bila moře,

mezi námi stála hráz.