POZNÁNÍ

Kam dospěl jsi, Orfee, na zářném oři?

Jasnějším rozhledem, zkušeným citem

chápeš teď labyrint světa;

vyšel jsi z otčiny, poznání lačen,

vrátil ses k matce, od níž jsi prchl,

pout tvoji pozřela léta.

Až k souhvězdí Blíženců štvala tě touha,

která ti připiala nadšení křídla,

sestoupils do nitra moří;

hledal jsi smysl lidského žití,

chtěl jsi jít v šlépějích božího Slova,

jež z ničeho Všecko tvoří.

Vrátil ses domů, odkud jsi vyšel,

co, Orfee, věnuješ zemi?

– Poznal jsem vesmír jak zázraků dílnu,

v níž hlubin duch pracuje nad výšemi