Pozor na křidélka.

Mé píseňky malé, kdeže vy jste byly?

Ze slovenských járků čerstvotu jsme pily.

Kryly jsme se tajně v tom slovenském šeru

jako ty myšlénky v božím desateru. –

Proč jsme do bohatých krajin neletěly?

Z Nitranska jsme k srdci mnohem blíže měly.

Však jsme netoužily k slunéčku vysoko,

raděj jsme bolestem pohlížely v oko.

Za hvězdici jakous věru jsme nelítly,

my jako světlušky samy sobě svitly.

A třeba jsme nocku v slunko nezjásaly,

přec jsme stopou zlatý proužek zanechaly.

Nu, teď jsme se nazpět k domovině daly:

pojďte, pozírejte, co jsme nasbíraly!

Tím vám osvítíme jizbičku do kola

jako zářným okem bílého sokola.

Nebeřte však v ruce, vidět-li nás chcete,

ať pel s křídelek nám zlatý nesetřete!