Pozor!

O Bože, kdy ten národ můj

zas počne konat úkol svůj?

Kdy ve šlechetné ctnostné snaze

žít bude ve své vlasti blaze?

Jak často za těch tisíc let

blud kalil jemu jasný hled;

zlý nepřítel jej víckrát mořil,

jej v neštěstí a bídu nořil.

Můj národ sotva v bílý den

je z noci černé vyveden,

zas musí v nové šedé mraky,

rýt uslzené svoje zraky.

Když cizák se již unaví,

v šik zlý se zrádce postaví,

lid o nebeské stkvosty loupí

a nejeden lež jeho koupí.

Zloch obrací vše na ruby,

dá místo mouky otruby,

dá místo zrna lidu plevy

a strojenou mu přízeň jeví.

Můj Bože, mudráky ty kroť,

je milostivě k světlu voď,

by nekazili muže, ženu, robě

jen z nezřízené lásky k sobě.

Ty bídný sobče, satane,

dáš lidu bludy slátané;

vzav jemu pravdu neomylnou

a svatou, blahou víru silnou.

Bůh vševědoucím pánem jest,

On chystá tobě věčný trest;

i národ pozná svoje svůdce,

a zarputilé ztrestá škůdce.

Ó zavčas poznej se a kaj,

svou nesmrtelnou duši haj;

či snad chceš zůstat svatokrádcem

a nekajícím, hnusným zrádcem?

Čím je ti vlasti zahrada,

již zloba tvoje ovládá?

Ty ozdobného hledáš lauru,

jak druhdy výbojný dav Maurů!

Kde kyne měšec a tvá čest,

tam domov tvůj, tvé blaho jest;

ty pravdu zoveš lží a bludem,

a nezardíš se při tom studem.

Zlou vinou je ti věrců ctnost,

a ctností tvoje hříšná zlost;

ty zásluhy zveš velkou vinou,

je podrýváš svou zlobou činnou.