POŽUNSKÉ ŽENUŠKY.

Tři ženušky jako kvítí

v Požuni jsem znal,

když jsem pánům k vinobraní

na cymbále hrál.

Hrál jsem pánům na cymbále,

dobré víno pil,

s ženuškami jako kvítí

jsem se pobavil.

První jako živé stříbro,

zrak jí jenom plál,

té jsem jednou při potkání

políbení dal.

Hubička to byla žhavá,

vonný růže květ,

posavad mně po ní sládne

roztoužený ret. –

Druhá byla upejpavá,

k schůzce jsem ji zval,

dvakrát jsem ji usměvavou

kolem pasu jal.

Milá objetí to byla,

chvěla se mi hruď,

když mi ňadry srdce tiskla;

požehnána buď!

Třetí byla jak beruška,

učiněná ctnost,

jí jsem jednou z dobré vůle

zahrál pro radost.

Byla tichá, klidná, vážná –

té jsem opas sňal,

při měsíčku na vinici

třikrát u ní spal.