Pozůstalost.

Ó život celý! – Krátký ať či dlouhý,

co v sled z něj zbude? Jenom lístků pár,

víc marných snů a nesplněné touhy

a těžké práce – dlouhý suchopár.

Ten, jemuž všecky svědčily ty listy,

spí pod zemí. – S ním zapad’ celý svět,

ach, knihy, jež on komentoval místy!

Ach, stohy novin, do nichž psal, jež čet’!

On, duše toho, zmizel; a když plaše

své jméno v papírech tu jeho čtem,

zda žijem, zda to v skutku jméno naše?

druh druha ptá se s udiveným rtem.

Před majestátem smrti vše v mhu splývá.

My tady živí, mrtvý jak on tam,

v dál jeho portret jen se z rámu dívá,

on neumřel přec, skoro zdá se nám.

Kus žití našeho též s ním tam sjelo,

pár přejde let, v papírů našich změť

se bude stejně cizí sklánět čelo,

jak zde se sklání naše v smutku teď.