Pozvání přítele.

Příteli, chci slavit dnešní den!

Vynajdeš mě ve veselé tváři;

Slavnost nestojí ta v kalendáři.

Veliká jest! Jaká? – Hádej jen.

Mníš, že snad jsem přešťastný byl v terně,

Neb jsem nabyl oddaného věrně

Bracha? Aneb došel zdravoty,

Dědictvím snad získal blahoty?

Vždyť víš, jak jsem po Růženě plál,

Táhla mě k ní skvělost, vnadné líce,

Nad ni sličnějších jsem neznal více,

Osud odporci ji ale přál.

Byla sic mně slavně zaslíbena,

V milosti však s sokem sjednocena.

Nemohu ti vypsat ten můj žel –

S ním jsem potýkati na smrt chtěl.

Víš, cos pravil? „Brachu, jí se var!

Tvůj sok smejšlí s milenkou tvou lehce,

Milkovat chce, za choť mít ji nechce.

Schází se s ním, přivede ji v zmar!“

Uposlech’ jsem: procit jsem tu ze sna;

Sok prch’; ona libá, jako Vesna

Lahodila, jevíc sladkou řeč,

Strojivši mi lichotivou leč.

Bez výstrahy snad bych předce kles,

Nebo vroucí láska bývá slepá,

Děva jest i podnes vnadná, lepá;

Věštba tvá mně působila děs.

Co jsi řečil, udalo se: škoda!

Drželi mě mnozí za původa.

Matka k tomu nabízela dceř,

Trýznila ji: divná v světě sběř!

Hanebná jest, že mě podskočit

Chtěla, kladouc nastražené sítě:

Byls mým strážcem; nebezpečí cítě,

Tě ctím; zachovals mi blaha klid.

Přijď! tvou radu budu s druhy slavit,

O ctných dívkách budeme se bavit

Při lahvicích vína vesele –

Není nad pravého přítele!