Prach.

Na římse oken, zdobné na okrase,

na knihy, vásy – pozvolna se klade.

Ba léty cítíš jej i ve svém hlase;

pod prsty napadal – je všade, všade!

Na skráni uzříš drobné jeho stopy,

jej ruka stírá, když se čeho chopí.

Na vzpomínkách ho najdeš víc než dosti

a nejhůř pošpiní tě – v společnosti.