PRÁCI.

Jsi ctěna jako bohyně!

– a – pověz, kdo tě ctí?!!

Ti, z nichž naděláš obryně

a obry – – pouze ti!

Do zlata by tě vsadit dal,

tak onen má tě rád,

jenž z tebe skvělý prospěch vzal

a vybudoval hrad!

Však ty jsi také prokleta!

Víš, kdo tě proklíná???

mnohá, věř – tohoto světa

žebrácká rodina.

Tam stařec kráčí! Volej jej!

Jde dál, – vzala’s mu sluch!

Tam opět pán, nuž zavolej!

Hle, dlí v něm pýchy duch!

Tam žena tebou sedřená

šíj skládá v kostnou dlaň,

a jinde ruka šetřená

kvetoucí hladí skráň.

Tak činíš pány – žebráky,

pány ke stolu zveš –

a ony chudé mrzáky –?

– s těmi se pouze rveš!

Čest dá ti, kdo od tebe bral

slastí zde na světě,

však kdo se s tebou zabýval –

ten mnohý proklel tě!