PRAHA S PETŘÍNA

Bílá v svých květech,

červánky zruměněna,

dychtivá, proměněna

jak milující žena –

zdravíš mne, Praho!

Čarovnou větu

šeptáš mi, přípověď

večer tvůj dává, když vlaho

a zdola hlasů změť

zaznívá v odpověď

na to, co duši je draho.

Démanty lesknou se

světélka ve vlasech

zelených strání.

Mušky jen mihnou se

jak rosa na klasech

v trávě, když večer se sklání.

Světelné pásy pak

sevrou tvé boky,

z tmy akát zavoní,

do písně opojné sloky

smích jarní zazvoní,

než ztichnou milenců kroky.

Nad hroty věží

věncem svých zahrad,

ve kterých bíle to sněží,

tyčíš se z rána zas svěží,

polibky slunce zruměněna

jak milující žena,

jíž v kráse se jiná

vyrovná ztěží.