PRAHA V LILIÍCH

Jdou Prahy ulicemi ve průvodu

záhony lilií,

jdou v plesu ku Božímu hodu

s Ježíšem, Marií.

Prapory běloskvoucí výše vlají

a v předu zlatý kříž,

to nebesa se divem otvírají,

schodiště nevidíš?!

Jak vytesáno valné z oblaků je,

s kobercem pomněnek,

proud nekonečný po něm sestupuje

jak příval vod i řek.

Jdou drobné družičky, hle, tady v předu,

to masky andělů,

však poznáváš je tklivém ve pohledu

a po jich úbělu.

Na hlavičkách jim vínky za koruny

a v dlaních lilie,

a na fáborech vlajících déšť slunný

jak když se rozlije.

Za nimi v bílých řízách řady panen,

jdou jak v extasi,

jim se rtů tryská sladkých písní pramen,

jenž srdcem prochází.

Nevěsty Kristovy, jež mu se snoubí

svou cudnou prostotou

a nad něj neznají tu jiné chlouby

a služkami se zvou.

A ženy jdou a matky, v zraku něhu

a v rukách růžence,

ty na Marii myslí na oblaku

a v loktech Zrozence.

I na své poklady, jež zanechaly,

ach, doma v kolébkách,

by andělé tam strážní u nich stáli

a hlídali je v snách.

Stan bílý zjevuje se, zlatem tkaný,

a pod ním kráčí kněz,

v třesoucích dlaních monstranc, na vše strany,

zkad žehná Velekněz:

Velekněz, bílá Hostie, jež září

nad slunce na nebi,

čtyřikrát spočívaje na oltáři,

pln božské veleby.

Jih, Sever, Východ, Západ, vše to

pod širou klenbou hvězd

přehlíží Vladař světa v chvíli této

v milosti božských gest.

Sbor mužů neshledný se za ním řadí

jak falanx válečná,

jak tábor širý stanu na pozadí,

střen do nekonečna.

Na fanfar hlas teď vítězný a zvučný,

jak králův na povel,

umlká hymnů zbožných ohlas hlučný

a v dálkách jak by mřel.

Král eucharistický v zlatohlavu

monstrance výš se vznes’

a svému bezčetnému žehná davu,

jenž před ním ve prach kles’.

Jen zvonů plesy jako Božích duchů

zpěv s nebes oblastí

hřmí nad Prahou, jež v extatickém vzruchu

v něm splývá ve slasti.

„Blažená Praho, skloň se na kolena,

to svatá chvíle je,

Bůh žehná tobě, ať je naplněna

tvých snů tvá naděje.

Mír sobě měj i národu a zemi,

blažená Matka jak,

Slovanstva obklopena haluzemi,

se vznášej do oblak!“ – –

Dnes Praha mystickou se krásou vznímá,

jak když se rozvíjí,

je všecka panenská a na skráni má

korunu z lilií!