PRAHA.

Aha – – –

Tak to je ta stověžatá Praha

se svou starou slávou,

se svým názvem: máti českých měst,

na níž cizinci se chodí dívat

a jásavé: vivat

sypou do zamžených její cest.

Zdali také cizinci ti vědí,

zda znají ty bědy,

její novodobé památky,

které proti staré, zašlé slávě

déle leží v hlavě

jako báje krásné pohádky.

Znají Černohorského a Groše

v jejich vlastní póse,

jako my je všichni známe dnes,

znají ten cíl naší hrdé chlouby,

znají pražské trouby

a z jich písně všade vzešlý děs?

Znají český sněm a Lobkovice,

znají chromé lvíče,

jemuž Michl packy přerazil –

znají domácí i cizí vrahy

této naší Prahy,

kterých se již lid náš nabažil?