Prales šuměl, větrům velké báje

Prales šuměl, větrům velké báje

o hlubinách dole šepotal,

se sluncem si shora pohrávaje.

Bylas královnou a já Tvůj král.

Trůn náš mechové byl měkké lože,

palác dutý strom a v něm já, bože!

na Tvých ňadrech jsem se kolébal.

Srdce hořelo mi, hlava planula,

nesmírného štěstí já se bál.

Tam mi slza blaha skanula.