PRAMEN.

Kam jdu? – Kdo odpoví, kdo tajemný zná cíl,

jejž halí budoucna mha šedá? –

Zkad vzcházím, zapadám? Jen nočních větrů kvil

zní za oknem a odvěť nedá!

Co život je, co smrt? Ó, kdo smí zvěděti,

proč popel zbývá, kde plál plamen? –

Proč v posled ledný sníh, ne květ, je na sněti?

Proč kolébka je zde – tam hrobu kámen?

Ó, sluji závratná, kde Bůh sám od věků

vesmíru žití ukryl taje!

Kde v stínu nesmírném skryl navždy člověku

svá pekla i své ráje!

Je marno, celý věk že duch tvůj zbloudilý

perutí bije v žalář lebky! –

Zda orlí křídlo tvé má povzlet motýlí?

Kde azur tvůj – tvůj pažit hebký? –

Je marno, básníku, že k modrým oblakům

tvé písně zlatý zvon hřmí stále! –

Ó, věz, že neslyšet ho víc, než v lesů šum

když zbloudí bzukot mušky malé! –

Ó, co je život tvůj?! – Ze sluje věčnosti

ký zázrak vynořil tě k žití? –

Jak pramen vytrysk jsi, jejž skála vyrostí,

a jenž se k světlu řítí.

Kdys plynul čistý zdroj tvůj v nivy omladlé,

a na dně spala perla mnohá –

a hvězdy vzhlížely se v jeho zrcadle,

i slunce, věčný oheň Boha.

A ptáci slétali se k jeho blankytu,

květ modrý věnčil svěží břehy –

kde pastýř zadumán v červánků přísvitu

v svou třtinu marné dýchal něhy...

A druže labutí, jak sbory oblaků,

k prameni tvému slétly k snění – –

a laně přišly sem, stesk sladký ve zraku,

a pily rozkoš zapomnění...

Ó, žití! Prameni! Kam Osud tebe sved!

Tvé břehy skalami teď spiaty –

a rmut a prach a smeť běs časů v hláď tvou smet –

Kde perly Tvé – Tvůj písek zlatý? –

A všude, smělý proud kam tvůj se rozlije,

tam pusto – nikde stromů, ptáků – –

Kol sirých břehů tvých zle křepčí Harpyje

a fantomů sbor za soumraku – –

Ó, marně k světlu chceš, bys ve svou hladinu

zachytil slunce, hvězdný plamen! –

Zlá jakás příšera tě sráží do stínu

a v dno své metá rmut a kámen – –

Však jednou, prameni, tvůj skončen bude běh

v nesmírném moři, jež se Věčnost zove.

Tam zčeří vlny své jen velký boží dech

a hláď tvou zjasní lesky azurové.

Tam sluncí požáry smíš věčně zrcadlit

i hvězdných světel čarokruhy;

uslyšíš hudbu sfér a věčný uzříš Svit

a Míru věčného plát duhy.

Tam zlaté písně Tvé, jež tlumil všedna vztek,

se slijí v hlahol archandělských rohů.

A perly, v hloubi své jež tajil's celý věk,

zas čisté, zářné vrátíš svému Bohu!