Pramen mladosti.

Na jednom místě, že nevím, kde? škoda!

Měla se prejštiti předivná voda;

Od ní, když někdo jen dost málo pil,

Na místě k podivu dítětem byl.

Všecko tam chvátalo, co mohlo lezti,

A kdo to nemohl, ten se dal vézti,

Baba již stará, by vetchý co dub,

Zmladla a zlatý zas nabyla zub.

Nejvíce dědkové pramen ten ctili,

Podivu tohoto svědkami byli;

Mnohý z nich k prameni sotva že šel,

Domů však zmlazený na holi jel.

Sýla se vzkřísyla, lidské tak plémě

Zmladlo, až osud skrz třesení země

Zasypal pramen, a zamezyl tok,

A tak již uplynul po roku rok.

Po čase pověst ta k slyšení byla,

Že se předc vztahuje pramene sýla

Na toho potomky, kdo u něj byl,

Nežli se zasypal, a z něho pil.

Každému ostane staré své tělo,

Předešlá podoba, skrčené čelo;

Jediný mozek a jiného nic

Z celého potomka nezmladne víc.

Pročež když stařec se chová jak děcko,

Krášlí se, miluje holky; to všecko

Pocházý odtud, že děd jeho pil

Z pramene mladosti, když u něj byl.