Pramen štěstí.

Světem vítězy leť z rozkoše neviny

Tiché, zcezuje krev, slavené hrdiny,

Bůjné národy zmařiv

Božství ozdob se zářemi!

Darmo plésaje sám s jasněné výsosti

K světu spiatému díš: Zblažuji národy!

Země krvavé mluví:

Ráje přetvořils v pustiny.

S trůnu v užiny patř! matky a otcové

Pro své rozmilé mrou; růžové mladice,

S kmety lekavé dítky

Tvými zklesali nástroji.

Kam se poděla ctnost, čistota lásky a

Krásné věrnosti květ! Zmizely se světa

Mravy, zemřely plody

Cti a ourodné svobody.

Slunce rozumu spí, tuposti synové

Z věčných skočili pout, mudrce spiali, a

Hlavy mládeže švarné

Kalíc zmrtvili jasnotu.

Z hor se vyrojil klam, šálivé naděje

Bleskot zaslepil svět; zlato a rozkoše

Sobě vzdělaly chrámy,

Duchy sklonily šlechetné.

V peklo změnil jsy ráj, zprznil, co svatého,

Zbil, co milého jest! Z mrákoty vítězy

Vstaň, a v těsnotě světy

Spatřiv, nakloň se k vlídnosti!

Založ pokoji chrám, pravotu k moudrosti,

Lásku k věrnosti veď, probudiv schopnosti

K činům, obchody živ, a

Zočíš blažené národy!