Pramen života.

Mládeži! tvé živobytí

Teče v zlaté radosti

Skrze místa plná kvítí,

Rozkoše kdož nepocýtí,

Plyna v pouhé líbosti?

Jasné nebe v srdce leje

Neustále příjemnost;

Větřík libý vůni věje,

Ptactva množství vůkol pěje,

Budíc živou blaženost.

Všecko v rajské spanilosti

Očím tvým vždy lahodí;

Všecko v živé novotnosti

Tvoří křepké veselosti,

Která sytost neplodí.

A předc dychtíš připlout hochu

Tam, co oblak jeví blesk!

V mysli máš tu jasnou sochu:

Až pak přijdeš blíže trochu,

Shledáš, že se dým jen lesk.

V cestě se ti láska vloudí,

Jevíc radost růžovou;

Šťastným se tu každý soudí;

Ale každý zhola zbloudí,

Našed cestu trnovou.

Mezy stromy převysoké

Hrdě pak se kroutí běh;

Tam jsou tůně přehluboké,

Skalky, víry přeširoké,

K tomu podemletý břeh.

Nesnáz, péče, protivenství

Loďky se tam uchopí;

Vicher do nebezpečenství

Házý sem tam bez hojemství,

Až ji často utopí.

Odtud zhlídneš nahé skály,

Bez stromoví pustiny;

Červánky, co hrdě stály,

Bytem Bohů být se zdály,

Promění se v bubliny.

Dále nemoc loďku vleče

Mezy smutné mrákoty;

Množí nářek, plodí péče,

Bez slunce tu ten věk teče

Do neznámé slepoty.

A když bude po mladosti;

Když ti věk ten odletí;

Zvoláš: kde jsy spokojnosti?

Kde jsy věku blaženosti?

Vrať se zlaté podletí!

Ale tato zlatá léta

Nevrátí se nikdý zpět;

S nimi po štěstí jest veta,

Hořkne bez nich rozkoš světa:

Nemuč přáním šťastných let!