PRAMEN.

Jsem pramének smavý, jenž vine se z hor,

mým otcovským domem jest nejtmavší bor,

kde nevniknou hvězdy ni slunko mu v stín,

kam slétají mraky a pláčí mu v klín.

Tam šeptají mraky mně truchlivé sny,

tam náhlé jen blesky mě vzbouzejí z tmy,

tam svírají skály můj zpěněný tok,

pláč nebes tam sytí můj vzkypělý mok.

Leč v dolinu k lidem kdy snáší mě proud,

cos učí zas klidně a ladně mě plout,

krýt nebeské slze jim v úsměvu svém

a útěchu šuměl jim v nápěvu svém.