PŘÁNÍ I OBAVA.

Kdyby to milý Pán Bůh dal,

abych tě jednou zulíbal!

Což bych tě líbal zas a zas,

plameny v srdci, v duši jas,

až by svět všechen nad tím žas’.

Kdyby to milý Pán Bůh dal,

abych tě jednou jen zulíbal!

Leč kdyby svit ten krásný den,

bál bych se, duší rozechvěn,

že by lesk krásy zpod tvých řas

vyšlehnul – hynul, mřel a zhas’,

na věčný pro nás oba žas;

vždyť, kdyby mně to Pán Bůh dal,

já bych tě do smrti zulíbal.