Přání mudrce.

Já chci projít celým světem,

chci okázat moudrost svou,

moje znalost musí rychle letem

docílit úspěchu a chci slyšet chválu mou.

Moje síla v pružném těle neochabne,

přeji tělu statností ve skvělém zdaru,

rozum můj slabostí nikdy nedosáhne,

a v moudrém úspěchu docílím slávu.

Mudrc ten zná vše ve světě milé,

rozum svůj hlásá ve veškerý kraj,

neohlédne se, co zůstává po jeho díle –

o běda, jen hořkosti a jedovatý háj.

Daleko nedojde rozum ten chabý,

kazí svět, – za ničemné úspěchy i odměnu dává;

však tvoje mudrctví přec nebylo dobré,

vždyť úspěchy nevidí ni nejmenší sláva.

Tvůj rozum zatemnil se v mlhách –

nyní ovšem dusnota tíží v nitru tvém,

rozum svůj nalezneš v smutných jen formách,

který ti nepomůže v tvém mudrctví mdlém.

Darmo rozléhal se tvůj hlas světem,

tys v duši nepoznal žádnou jistotu,

proto ti nepomohlo „nejrychlejším letem“,

u cíle zůstals stát – cítíš teď prázdnotu.

Darmo chválit svoje umělosti,

necítíš-li pro duši žádnou jistotu,

roztrousit zrnka pouhé ničemnosti,

nemohlo přinésti tobě žádnou dobrotu.

Tvoje věda i mudrctví nízko klesne,

a neuzříš ji více povznášet,

tvůj pak zrak špatné chvály vzhlédne,

jež tvá duše musí odnášet. –