PŘÁNÍ ŽEN

Každá z nás chce být člověkem

a nejen ženou –

víc Marií, než Maří Magdalenou,

nekát se, nesloužit,

na ústech lpět, jež mluví slova svatá,

po nebi lásky zatoužit,

po Kristu svých snů –

a sen svůj prodloužit

jak cestu do daleka.

Spět – nedospět?

Co na tom! Kdo jde v svět,

opouští domov, za přeludem chvátá.

Potkat ho – zachytit,

za vlásek, za ruky stisk,

touhou se rozdychtit,

o jaké jiným se nezdá,

to je náš zisk.

Chceme, by v našem klínu

spočinul jak v stromu stínu,

hladov a žízniv, ne syt.

Chceme ho nasytit,

když nám je spasitelem,

svou duší i tělem,

nebe lásky si vytoužit,

vše dát, a přece nesloužit.

Být jeho ženou vyvolenou:

víc Marií, než Maří Magdalenou.