Přání ženy.

Chtěla bych trhat nejkrásnější květy

v zahradách života.

Květy dlouhé a krásné lásky.

Kladla bych je na jeho stůl i lože

i na jeho cesty,

zdobila jimi pro něho svůj vlas,

podávala bych mu je v dechu svých ňader.

Vždy svěží květy rozkoše

ležely by vonné v mém klínu

a čekaly by na jeho příchod.

Mé polibky byly by lupeny růží

a mé písně jejich šelest ve vanutí větru.

Na jeho víčka kladly by se snem

a na jeho srdce rytmem doteků.

Nejkrásnější květy lásky

chtěla bych snésti k ozdobě jeho života –

záplavu vůně a krásy.