PŘÁNÍ

Ó, věřím, líp že bude našim dětem,

že volněj dýchat budou, až my němí

již budem spáti pod hlinou a květem

a prach náš rozvát bude po vší zemi.

Ó, v ten čas rád bych zpět se, Bože, vrátil,

nech, jako květ bych mohl na svět vniknout

neb skřivan, jas co český luh by zlatil,

moh plesem z duše, z celé duše vzkřiknout!