PŘÁNÍ

Po mrazných nocích přišly teplé dny,

flétnová jitra, jaká kouzlí vesna,

kterou mráz a sněhy věznily.

A za nimi šly roztoužené zjevy,

jež jsem přivolával v chvílích trudů.

V slunných vlasech pestřily se květy,

z kalichů rouch pramenilo pižmo.

Nejluznější přitočil se ke mně,

snítkou lehce tknul se lyry srdce:

„Tvé nitro chladné – zasvěť je jaru.“

I vznítil jsem své doutnající oči,

a nadějí jsem ozdobil si prsa:

„Přijď, jaro, kráso“