PŘÁNÍ.

V čas mládí svého bych se vrátil rád,

kdy bezstarostně bloudíval jsem háji,

kde lesních bystřin jemně snivý spád

dojemné písně šuměl vůkolnímu kraji.

Ó mládí, dobo čarná,

já do náruče toužím zpět

svých mladých let –

leč, touho má, jak’s marná!

V čas mládí svého bych se vrátil zpět

a znova chtěl bych pět a sníti,

chtěl zapomnít bych všechněch strázní, běd,

jež moje vratké srdce cítí.

Ó mládí, dobo čarná,

já do náruče toužím zpět

svých mladých let –

leč, touho má, jak’s marná!

Ó mládí, k tobě pnou se ruce mé,

po tobě srdce moje nyje,

neb s tebou Naděj’ – družku duše své –

jsem ztratil na vždy – těžká zem ji kryje...

Ó mládí, dobo čarná,

já do náruče toužím zpět

svých mladých let –

leč, touho má, jak’s marná! –