PŘÁNÍ.

Ó chtěl bych mrakem být, jenž nad krajem se vznáší,

když mladé obilí chce píti vláhy proud.

Ó chtěl bych úrodu té půdě vlíti naší

a zahynout.

Ó chtěl bych býti dnem, dnem letním, plným žáru,

v němž svítí zlatý klas i hroznu modrý zrak,

ó chtěl bych jedním dnem být, plným nebes darů,

a zhynout pak.

Ó chtěl bych písní být, jež hučí českou zemí

v den Krista vzkříšení, když kraj prost zimy pout,

ó chtěl bych vítězně se vznésti nad bor lemy

a zahynout.

Ó chtěl bych ležeti tu, žertva bojů slavných,

hruď křížem proťatu a v srdci rány pal,

ó chtěl bych mrtev být za návrat plesů dávných

a cítit dál.