Přání.

Ó jen jednu, jednu vzpomínku

jako zásvit do temného šera,

když se luna dívá do jezera –

ó jen jednu – jednu upomínku!

Lid tak chladný! – dej jim srdce svoje,

nech jim prýštit jaré písně zdroje,

dej jim mysl, dej jim hlavu svou –

šťasten jsi, jestli ti neklnou.

Žij jen v sobě! – spatříš-li však lidi,

taj své city jak kvetoucí vidy,

které mizí, když se dotknem jich, –

neukaž, co chováš v prsou svých.

Jenom v tiché, mlčenlivé době

ulev v tísni horkou slzou sobě,

prožij znovu, cos kdy pozažil,

v upomínkách za samoty chvil.

Ó jen jednu – jednu upomínku

jako záblesk minulého štěstí

kdybych měla na života scestí! –

Ó jednu – jednu upomínku!