Přání.

Kdybych byla růží,

Zkvítala bych v sadě,

Vůni dýchala bych

Po celé zahradě.

Vábené tou krásou

Růže purpurové

Zňalo by se láskou

Srdce ocelové.

Kdybych byla ptáčkem,

Světem bych létala,

Do slovanských duší

Lásku štěbetala.

Rozehřálo by je

Moje šveholení,

Znali by se k vlasti

v blahém opojení.

Kdybych byla lunou,

Plynula bych tiše,

Zářila bych zbožnost

V srdcí tajné skrýše.

Kdybych byla sluncem,

S jeho božskou tváří

Nadchnula bych duše

Chladné žžavou září.

Paprsky své zlaté

V jeden kruh bych slila,

A jím všechny slávské

Kraje osvítila.

Kdybych byla větrem,

Vanula bych tiše,

Citlivé kde srdce

A duch jemný dýše.

Na některé bych si

Hodně zahučela,

Někdy taky bleskem

Na ně zafičela.

Není však to možná

Býti růží krásnou,

Vůni vysílati

Vůkol sebe spasnou.

Přece však chci věrně

O to pečovati,

By vlast každé srdce

Chtělo milovati.

Hlásku slavičího

Nepřálo mi nebe,

Přece opěvati

Budu vlasti Tebe.

Když ni tvář mi slunce

Lesklá není dána,

Aspoň prosba moje

Nebuď oslyšána!

Neboť modliti se

Budu srdcem vřelým,

By se kraje slávské

Leskly světem celým!