Přání.

Již jsi, dívča, samé čípky,

paní jsi se stala,

a má radosť nezadajky

pryč mi zutěkala;

teď máš vše, co srdce volí,

krásná moje laňka,

a já chlapec – jako v poli

sřínem krytá plaňka!

Ó kéž by mne zaváť chtěly

bez vidu a slechu

búrky z Tater šedé skály

v divém zimu spěchu!

kéž by na mne spadla s nebes

Paromova střela,

by má duše postřelená

se vším všudy mřela!