Prapory.

Za oltářem jich visí řada dlouhá,

jsou rozstříleny, skoro samé cáry;

a chví se, slunce jak zablesknou žáry,

jak zlatý prut mnohá tyč holá čouhá.

K nim kadidla se zvedá modrá prouha

nad aureoly, berly, nad tiary,

a jako měsíc, který stoupá z páry,

k nim hostie se vznáší, žal a touha,

pláč, modlitby a hymen hlahol slavný;

dřív zvyklé hromu děl ve bitev vřavě

se varhan slavným hromům navykají,

jež jako vodopád zní neunavný.

I zdá se praporům v té zářné slávě,

že vřavou války opět povívají.