PRAPORY. ((1917.))

„Prapory bíločervené,

dlouho a často jste vlály!

Vás větry divně zblázněné

po střechách umorousaly.

Saze jsou zhouba pro pravou běl,

slunko pro falešný šarlat –

co ještě zbylo, déšť to střel,

šlo to jak jíní s karlat.

Čeho moc, škodí bezmála.

Tak zní ta pravda krutá.

Běl vaše hezky zčernala

a červeň už jen žlutá.

Či soutěž zlá? Či moudrost volí,

co nemůže býti škodou?

Čerň ovšem nic již neusmolí

a rdít se není dnes modou –“