PRAPORY NAD PRAHOU. (I. KDYŽ 10. ŘÍJNA 1914 PADLY ANTVERPY.)

V ulicích ztichlých šerou nocí vlají

a šumem svým klid mrtvý kolem plaší.

Slyš – zdá se, v temnou nebes tůň že lkají:

– Pro hanbu naši i vaši...

Zdaž uslyší jich hlasy město spící?

V hruď raba zahřmí-li, jenž pouta snáší?

Ni hlesu – zas jen šum zní žalující:

– Pro hanbu naši i vaši...

Hluš – a tam v dálce v obzor dosud ztmělý

již paprsk šleh, jak svět když vesnou raší...

Leč prapory dál v stesku šumí, želí:

– Pro hanbu naši i vaši...