Prasklá kde duha se klene

Prasklá kde duha se klene

nad vlastní radostí,

tam kouzelná je země,

kde boží dvořanstvo dlí.

A jak by tam jiný pobyl,

když ti jen dospějou,

kdo vyhladit znali rozdíl

mezi vinou a zásluhou?

Žádná tam nesvítí hvězda

na cestu k Betlému.

(Rým ten by: Radosten hvízdá

slepý kos tam slepému.

Rým povinný velí však: Cizá

jímá mě úzkost a bdí,

počínáť strmá jízda

k výsostem šílenství.)

Zkušení vůdcové, vari!

Bojím se vašich věd.

Vy byste namíchali

v pokrmy moje jed.

A já bych už nerozuměl,

proč v oné zemi – jak dí –

každý, kdo našel svůj úděl,

ho polekán opouští,

a schválně se oslepiv, zkouší

po vodách kráčeti,

a vystříhaje se souší

pevninu najíti.

A proč tam prasklé srdce

přístřeškem nejlepším,

proč nejmoudřejším rádcem,

koho nejvíc je konejšit.

Bolest proč právem lenním,

milostí velikou,

u věčném nad bohem bdění

oddechem, přestávkou.

Jakoby píšťaly varhan

duní sousoší korálů,

a chvalozpěvů orkán

strh’ klenbu azuru.

Útočnou spirálou kouří

těhotná ornice

a libí andělé krouží,

v bouřky se měníce.

Prchlivé blesky píší

věcnou tam kroniku

osudných tragedií

bez herců, bez svědků.

Osudných tragedií,

kde shroucení otálí,

jež sveřepě z temna žijí,

kam zatkly svou tlapu pardalí.

Toho jsoucna zatvrzelého,

jež Minerva marně proklela!

Ó, slova zapřeného

čirosti klamně zšeřelá!

Rozvorem těžké brány

(zaskříply rezavé veřeje)

k sýpkám, kde nastřádány

sudby, hrnou se peřeje.

Beránčím rounem pění,

a muži spěchají,

za ranních kuropění

tu pěnu sbírají.

A obětavé ženy

časně si přivstaly

a kouzelnou tu vlnu

ruče spřádají.

A kdo se v šat ten oděl,

nic ho už netrápí,

a kdo se v šat ten oděl,

hoří závratí.

Matka tam robátko hýčká

a ví, že to dítě milené,

na jehož zavřená víčka

pálá špice tvorného plamene,

jí nepozná, až se vzbudí,

a ona že ho už nepozná,

těsnej’ je k sobě tulí,

sedmiradostná, vítězná,

a s mramorovou tváří

uštknutí vzývá blažené,

jež lidská srdce sváří

v jediné, andělsky kamenné.

V té zemi korálové,

v té modré zemi šílené,

kde po tichých vodách plove

vypleté býlí naděje.