PRÁŠKOVINA.

Co pak je to, o pět tisíc

vojáků dát vládě víc,

to nestojí věru za to,

stáhnout k hněvu svoji líc.

To přijde na jeden okres

jich „akorád“ půl páta,

tak vykládal excellence

náš ministr – pantáta.

Pro takový malý capart

oposici nedělám,

a nepůjdu skrz to z vlády

domů, ke svým kobylám.

Jsme to s naší vlasteneckou

politikou na hnoji,

když pět tisíc našich hochů

za ozvání nestojí.

A když máme excellence,

jež vše takto rozřeší –

než pět tisíc našich hochů,

jest jim křeslo milejší.

Kteří nad frak ministerský

nic lepšího neznají,

za něj sebe i svůj národ

třeba čertu prodají.

Ozývá se práškovina

od Vltavy k Dunaji,

co dokáže náš ministr,

páni teprv poznají.

Prozatím se jenom smějí

excellenci „Akorád“,

a víc takových si přejí,

by se mohli více smát.

Rozlévá se práškovina

a zavání po vlasti

vzdor tomu, že vláda chytla

pana Práška do pasti.

On se směje a jen kývá

„tvrdou českou palicí“ –

– voličové, připravte si:

rákosku a lavici.